Osamělost v dospívání je narůstajícím problémem, o kterém se často hovoří jako o epidemii osamělosti. Pocit osamělosti je stav mysli, nikoliv pouze fyzická izolace. Jedná se o subjektivní pocit nedostatku sociálního kontaktu a intimity, a to bez ohledu na počet sociálních interakcí, které člověk má. Ačkoliv sociální izolace (nedostatek kontaktů) může přispívat k osamělosti, není to totéž. Dospívající člověk může být sociálně izolován, aniž by se cítil osamělý, a naopak se může cítit osaměle, i když je obklopen ostatními. Dlouhodobý pocit osamělosti může vést k problémům s duševním i fyzickým zdravím.
V rámci druhé vlny výzkumu CZEPS, realizovaného na podzim 2024 na vzorku 20 057 respondentů, jsme zkoumali pocit osamělosti u žáků a žákyň českých středních škol. Výsledky ukázaly, že 12 % adolescentů se cítilo „velmi osaměle“, 33 % „mírně osaměle“ a 55 % se necítilo „osaměle vůbec“. Dále jsme se v naší analýze zaměřili na souvislost mezi časem trávených na sociálních sítích a pociťovanou mírou osamělosti.
Z grafu je patrné, že čím více času adolescenti tráví na sociálních sítích, tím silnější je jejich pocit osamělosti. Téměř 17 % adolescentů, kteří věnují sociálním sítím více než 5 hodin denně, se cítí „velmi osamělých“. Naopak, 61 % adolescentů, kteří na sociálních sítích tráví méně než 2 hodiny denně, se „necítí osaměle vůbec“. Je důležité zdůraznit, že z této analýzy nevyplývá, jestli používání sociálních sítí osamělost přímo způsobuje. Zahraniční výzkumy naznačují, že se jedná o složitý, obousměrný vztah: sociální média mohou podporovat kontakty a snižovat izolaci, avšak jejich nadměrné užívání může také pocity osamělosti prohlubovat. Zároveň je možné, že osamělí jedinci sociální média využívají častěji nebo je používají způsobem, který nahrazuje interakce v běžném životě.
